Záznam přidán/aktualizován: 6. listopadu 2017 v 11.46 hod.
ŠIMÍČEK, Vojtěch: Právo na zákonného zástupce v České republice
Článek se zabývá problematikou práva na zákonného soudce v České republice, a to z hlediska právní úpravy a především judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. Právo na zákonného soudce je zaručeno tím, že pravidla přidělování soudní agendy jsou stanovena přímo v rozvrhu práce (formální aspekt) a tato pravidla musí být určena předem a musí obsahovat záruky proti případnému zneužití (materiální aspekt). Toto právo dále znamená, že v konkrétní věci má rozhodovat stejný soudce a věc mu nesmí být odňata. Tento soudce nesmí být ani podjatý, tzn. nesmí mít vztah k předmětu řízení, k jeho účastníkům a ani k jejich zástupcům. Důležitým aspektem je rovněž rozhodování příslušným soudním tělesem, kdy především platí, že namísto senátu nesmí rozhodovat samosoudce. Porušením práva na zákonného soudce je rovněž situace, kdy nebyla předložena předběžná otázka Soudu EU, byť se jednalo o „poslední soud“ a byla řešena otázka výkladu evropského práva. CR – cze
rok: 2017, 10, 825-841
KANDOVÁ, Katarína: Pojem pravdy (nejen) v trestním řízení a některé související instituty
Cílem dokazování jakožto „jádra“ každého právního procesu je nepochybně nalezení pravdy o rozhodných skutečnostech, nicméně k jeho dosažení stanovují jednotlivé procesní řády různá pravidla a prostředky. Předkládaný článek přitom pojednává o pojmu pravdy a proceduře jejího hledání především v intencích trestního práva procesního. Předtím však za účelem plausibilního proniknutí do zkoumané problematiky vymezí v obecnostech stěžejní rysy a potažmo i rozdíly mezi procesem dokazování a jeho pilíři – základními zásadami – v civilním (sporném i nesporném) a trestním (angloamerickém a kontinentálním) řízení. Prizmatem těchto obecných poznatků se následně zaměří na recentní rekodifikační návrhy stran zavedení formálního důkazního břemene státního zástupce a posilování kontradiktornosti soudní fáze trestního řízení, přičemž průběžně vylíčí vlastní názor autorky na analyzovanou oblast za současného akcentování pojmu pravdy v trestním řízení. CR – cze
rok: 2017, 10, 842-857
ŠTEFKO, Martin: Seniorita v odměňování - čas pro změnu
Česká platná právní úprava odměňování ve veřejné správě je postavena mimo jiné na důsledné aplikaci principu seniority. Ze stručné historické analýzy vyplývá, že důvodem zavedení seniority nebyl ve skutečnosti zájem na vyšší produktivitě nižších úředníků, ani žádný jiný legitimní cíl ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78/ES. Režim, který alespoň ideologicky prosazoval produktivitu – socialismus, senioritu po určité experimentální fázi zrušil. V roce 1992 došlo ke znovuzavedení principu seniority z chvályhodných důvodů – snahy po zvýšení produktivity, kvalifikace, a především v zájmu stabilizace úředníků. Nakonec však převážila snaha šetřit na státních mzdových prostředcích, což i dlouhodobě potvrzuje právní úprava a aplikační praxe. V úrovni statistických zjištění musíme konstatovat omezenost lidského poznání, přesto se zdá, že seniorita posiluje diskriminaci mladších mužů i žen, pokud pobírají plat. CR – cze
rok: 2017, 10, 858-869
PAVLAKOS, George: Obhajoba umírněné optimalizace: o struktuře principů jako interpersonálních důvodů
Teorie principů (Prinzipientheorie), jež tvoří základ principu proporcionality, je kritizována pro ztělesňování teleologické podstaty ústavních práv, kterážto není schopna pojmout jejich základní funkci deontologických omezení. Předkládaný článek je skromným pokusem o překonání dichotomie mezi teleologickým a deontologickým pojetím, a to přinejmenším v rámci debaty o principu proporcionality. Článek ukazuje, že zmírnění napětí mezi objektivními a subjektivními důvody může přispět k lepšímu porozumění tvrzení, že právní principy představují příkazy k optimalizaci, jinými slovy jako konstatování, že ústavní principy představují formulaci téhož abstraktního ideálu vzájemného uznání osob, jenž může vyvolat ucelenost jednání vícera jednajících. Důležitým závěrem textu je to, že princip proporcionality je vhodnější chápat v termínech determinace abstraktních normativních důvodů (principů) než v termínech poměřování mezi odlišnými či navzájem si kolidujícími standardy. CR – cze
rok: 2017, 10, 870-883
HERCZEG, Jiří: K německé a švýcarské úpravě zákazu použitelnosti nezákonně získaných důkazů
Autor se v článku zabývá německou a švýcarskou úpravou zákazu použitelnosti nezákonně získaných důkazů. Autor uvádí, že prokázat vinu obviněného je možné pouze na základě nepochybně zjištěných skutečností a za použití procesních prostředků, které trestní řád umožňuje. Jestliže při provádění výslechu obviněného nebo svědka došlo k podstatné vadě, pak taková výpověď nemůže mít důkazní význam. Soud k ní nemůže přihlédnout a musí postupovat tak, jako kdyby zde taková výpověď nebyla. Důkazní situace musí odpovídat stavu před započetím procesně neúčinného výslechu. Autor dochází k závěru, že důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení je stižen absolutní neúčinností. Poznatky v něm obsažené tedy nelze dále využívat v trestním řízení, a to ani jako operativní informace, na jejichž základě by mohly být opatřeny již procesně bezvadné důkazy. CR – cze
rok: 2017, 10, 884-893
SIENIAWSKI, Piotr: Secesia v súčasnom medzinárodnom práve
Cieľom tohto článku je definovanie pojmu „secesia“ prostredníctvom jeho kľúčových definičných elementov, pri súčasnom náčrte rôznorodosti vymedzenia tohto pojmu v doktríne medzinárodného práva. Taktiež rozoberá právo národov na sebaurčenie z hľadiska jeho vonkajšieho i vnútorného aspektu. Z uvedeného práva ako kogentnej normy medzinárodného práva s pôsobnosťou erga omnes odvodzuje časť teoretikov právo na secesiu. Článok poukazuje na skutočnosť, že zásada teritoriálnej integrity nemôže znamenať implicitný zákaz secesie, nakoľko táto zásada platí iba vo vzťahu medzi štátmi a nie medzi štátom a separatistickou entitou.V závere analyzuje diskurz v rámci doktríny medzinárodného práva vo vzťahu k otázke legality secesie a predkladá niekoľko úvah de lege ferenda ohľadom možného budúceho vývoja tohto inštitútu. CR – sla
rok: 2017, 10, 894-914
BÁRTA, Jan: Deset let zákona o veřejných výzkumných organizacích
Před deseti lety začal fungovat zákon o veřejných výzkumných institucích a aktuálně je ve Sněmovně projednáván návrh na zatím první jeho významnější novelizaci. Článek analyzuje podstatu této právnické osoby, zejména provádí její porovnání s příspěvkovou organizací. Pro ilustraci postavení tzv. poloautonomních státních organizací u nás i jinde se zabývá meteorologickou službou v ČR a v SRN se zjištěním, že jejich právní i ekonomické postavení je vysoce analogické. Tím je vyvráceno, co se používalo jako argument při zavádění nového typu právnické osoby, totiž tvrzení, že subjekty podobné našim příspěvkovým organizacím jsou v zahraničí neznámé. Zákon sám je ale autorem hodnocen kladně. Záporně je naopak hodnocen nynější návrh na jeho novelizaci. Ten totiž nevychází z dosavadních zkušeností, ale jen snižuje míru autonomie veřejných výzkumných institucí, a tím jde do značné míry proti věcem, které je v zákonu o veřejných výzkumných institucích nutno považovat za základní. CR – cze
rok: 2017, 10, 915-27
CSUKÁS, Adam; recenze: TRETERA, J.R. – HORÁK, Z.: Tretera Jiří Rajmund - Horák Záboj. Církevní právo. Praha: Leges, 2016, 424 s.
Garanti odborov cirkevného a konfesného práva na Právnickej fakulte Univerzity Karlovej splnili svoj zámer vydať monografiu, ktorá bude náprotivkom presne pred rokom publikovanej práce Konfesní právo.V recenzovanom diele podávajú kurz práva cirkevného, teda práva jednotlivých náboženských spoločenstiev – cirkví, predovšetkým katolíckeho cirkevného práva kanonického. Monografia je vrcholným dielom českej vedy cirkevného práva a výsledkom viac než štvrťstoročnej pedagogickej činnosti autorov. CR – sla
rok: 2017, 10, 928-932